Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Pramen lásky a milosrdenství | 2026
Datum napsání:
14.06.2026
Pramen lásky a milosrdenství ~ Zamyšlení na 14. června
Srdce oslavené a vítězné ~ Naděje vzkříšení.
Když stojíme tváří v tvář tajemství Ježíšova Srdce, často se naše mysl obrací k Velkému pátku - k probodenému boku, ze kterého vyšla krev a voda, k symbolu nejvyšší oběti a bolesti. Červnové pobožnosti nás však nechtějí nechat stát pouze pod křížem. Dnešní pohled směřuje dál, za hranici hrobu. Kristovo Srdce, které pro nás tlouklo na zemi a které se z lásky nechalo zranit, nezůstalo v moci smrti. Ono žije, tluče dál a oslavené se stává pramenem našeho vítězství a neotřesitelné naděje. Vzkříšení není jen historická událost, ale živá realita, ve které toto Srdce bije novým, věčným rytmem, do něhož jsme zapojeni i my všichni.Vzkříšený Ježíš se zjevuje svým učedníkům a to první, co jim ukazuje, jsou jeho rány. Proč oslavené tělo nese stopy utrpení? Protože tyto rány, a zvláště rána v boku, jsou trvalými odznaky jeho vítězství. Už to nejsou krvácející prameny bolesti, ale zářící zdroje milosrdenství. Oslavené Ježíšovo Srdce nám ukazuje, že žádná lidská bolest, žádné selhání ani samotná smrt nemají poslední slovo. V tomto Srdci bylo všechno lidské utrpení proměněno v slávu. Když se díváme na toto vítězné Srdce, učíme se dívat na své vlastní kříže a těžkosti s nadějí, že i naše rány budou jednou oslaveny.
Naděje vzkříšení, kterou nám oslavené Srdce přináší, není levným optimismem, který by přehlížel realitu světa. Je to hluboká jistota, že láska je silnější než smrt. Kristus svým vzkříšením neunikl z našeho světa, ale otevřel nám cestu do Otcovy náruče. Jeho tlukoucí Srdce v nebi je zárukou, že naší konečnou stanicí není nicota, ale plnost života. Každý tep tohoto Srdce v oslaveném těle k nám promlouvá o tom, že pro Boha nikdo z nás není ztracen a že naše touha po štěstí a nesmrtelnosti má reálný cíl. On zvítězil, abychom i my mohli vítězit nad strachem a beznadějí.
Toto oslavené Srdce bije pro nás také v každé Eucharistii. Zde se setkáváme s živým a vítězným Kristem, který se nám dává, aby proměňoval naše unavená a zraněná srdce. Skrze toto spojení se stáváme nositeli naděje vzkříšení pro tento svět. Pohled na oslavené Ježíšovo Srdce nás vytrhuje z duchovní letargie a dává nám sílu žít jako lidé vzkříšení - plní radosti, odvahy a důvěry, že ať se děje cokoli, vítězství je již vybojováno. Kéž nás toto vědomí provází nejen během dnešní pobožnosti, ale v každém okamžiku našeho života.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, chválíme tě a oslavujeme za tvé vítězné Srdce, které přemohlo smrt a darovalo nám naději vzkříšení. Shlédni na nás a naplň naše srdce svou velikonoční radostí, abychom se nenechali přemoci strachem ani beznadějí. Dej nám sílu žít jako lidé vzkříšení, svědčit o tvé nekončící lásce a jednou se radovat v plnosti tvé slávy, kde ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
